Jednosměrný lístek

„Nestihneme to, nestihneme, stejně to nestihneme!“ bědovala Katrin. „Zbývají jen tři minuty, než vykročí do nikam, a my teprve přilétáme k ústavu. A co dál?“

Ayuna na svou kamarádku vůbec nereagovala. Jako by ve své bojové výstroji ztuhla, podobná výsadkáři pár vteřin před seskokem do bitevní vřavy.

„A proč se celá čtvrť nouzově evakuuje?“ pokračovala Katrin v monologu. „Něco takového jsem viděla jenom ve filmech.“

Z výšky letící limuzíny zřetelně viděly hlavní město, na stovky kilometrů kolem ozářené žlutým elektrickým světlem. A jen na jednom místě, v okolí ústavu, všechno osvětlení nouzově blikalo červeně. Desetitisíce záchranných dronů s lidmi pochytanými a zabalenými do kapslí se rozlétaly na všechny strany. Také každá budova vystřelovala každou vteřinu desítky nouzových kapslí.

…Stovky let válek s nejrůznějšími civilizacemi přinutily lidstvo rozvinout technologie, jimiž samo sebe chrání jako druh. Technogenní evoluce dovedla lidi k tomu, že kromě četných lékařských možností náhrady skoro všech lidských orgánů syntetickými obdobami platila ve strategicky důležitých městech při stavbě jakýchkoli objektů podle bezpečnostních předpisů povinná podmínka: každé obydlí a každá budova jakéhokoli určení musí být vybavena systémem nouzové kapslové evakuace.

Hlavní město, na pohled tonoucí v zeleni, představovalo při bližším zkoumání technosystém rozdělený na čtvrti s autonomními zdroji energie a systémy ochrany před všemi známými druhy hrozeb. Globální umělá inteligence mohla kdykoli evakuovat celou čtvrť nejdéle za 5 minut…

„Kamarádko, ty se kategoricky nesmíš zamilovat,“ řekla šeptem Katrin v těžkém šoku. Teprve teď, když vysoko na nebi uviděla zvětšující se plazmovou nálož, jí celý obraz toho, co se děje, zapadl do sebe.

Nad hlavním městem, s výjimkou jediné čtvrti, se začala v podobě kopulí aktivovat ochranná energetická pole, schopná odrazit a rozptýlit jakoukoli hmotu, která do nich rychle letí.

Jak se nálož blížila k zasažené oblasti, magnetické pole, kterým byla plazmová koule v okamžiku salvy z křižníku uměle obalena, se začalo postupně rozptylovat v atmosféře a vyvrhovalo protuberance.

Celé město sledovalo, jak kulový blesk vytvořený bojovým křižníkem dopadl jako malé sluníčko na čtvrť předem připravenou k útoku, která se doslova za okamžik proměnila v moře ohně, obtékající i ochranné energetické štíty města. A o další půlminutu později zela na místě kdysi elitní čtvrti obrovská černá díra, na jejímž dně se jako nadpřirozený prostor rozprostírala Brána.

Gravitační limuzína rozvážně klesala podél stěny vypáleného tunelu, který po plazmovém úderu vznikl, a blížila se k místu, kde se nacházelo studio populární show.

Systém globální umělé inteligence, plnící pokyn 11. úrovně přístupu o co nejrychlejším dopravení Ayuny k Bráně, neevakuoval občany, kteří se v okamžiku úderu z nějakého důvodu nacházeli v prostorách hluboko pod zemí. Za prvé se energeticky víc vyplatilo ochránit je místními silovými poli, jejichž generátory byly podle nařízení Světové vlády „O všeobecné bezpečnosti“ v každém podzemním patře jakékoli stavby Impéria. Za druhé se lidem, kteří se toho dne vydávali k Bráně, předem odstraňovaly čipy „občana Impéria“ a oficiálně byli považováni za odpojené od společného systému řízení hlavního města, takže v případě jejich evakuace by Umělá inteligence ani při nutnosti neměla přístup k dalším krokům jejich záchrany.

Ve chvíli, kdy limuzína sestoupila na úroveň studia, rozevřela dveře a Ayuna se v plné bojové výstroji důstojníka Imperiální gardy připravila k výsadku, stál už Tars s ostatními hosty, kteří toho dne přišli do studia na show, na okraji Brány. Všechny zajímalo, co bylo zdrojem nedávných otřesů a proč se jim nad hlavou objevila obrovská díra, kterou mohli pozorovat hvězdné večerní nebe. Četné telekomunikační drony se rozlétly ze studia, aby měly lepší výhled na nadcházející scénu – show pokračovala.

„Jak ty jsi krásná, Ayuno!“ zvolal Tars a bezděky se kochal dívkou ve vojenské výzbroji, která stála na stupačce limuzíny. Kaštanové vlasy jí vlály ve stoupajících proudech vzduchu a třpytily se v paprscích reflektorů studiových osvětlovacích dronů.

„Stůj, Tarsi! Já…“ vykřikla Ayuna.

„Přemýšlela jsi někdy o tom, jaký je smysl našeho života?“ řekl a vykročil do namodralé propasti Brány.

Dav vydechl úžasem. Veškerá pozornost lidí i elektroniky se okamžitě přesunula na Ayunu, která v šoku a úžasu ztuhla nad Bránou. Už poslední půlhodinu byla hlavní zprávou mediálního prostoru Impéria, ale teď její sledovanost prostě lámala všechny rekordy. Ayunu to ostatně nezajímalo, a zvědavost diváků, unavených televizním pokrytectvím a vyhladovělých po čistých emocích, tím jen rostla.

Po několika vteřinách němé scény, během níž se zdálo, že se zastavila většina procesů v Impériu, tak byli všichni přikovaní k obrazovkám, přenesla Ayuna pohled na náramek, který lehkou vibrací ohlašoval přijetí zprávy vládním komunikačním kanálem.