Síla korupce

Velitel malého řadového křižníku třídy „C“, kapitán Hvězdné flotily John Phillips, si z kapitánské kabiny prohlížel mateřskou planetu lidské rasy, zhluboka si povzdechl a řekl svému zástupci:

„Podívej, Same, tady je, kolébka naší civilizace. Tady se zrodilo lidstvo. Nemůžu se dočkat zítřka – začátku naší dovolené tady. Od dětství sním o tom, že se nadechnu vzduchu Matky Planety. Babička mi v pohádkách vyprávěla, že když se to stane poprvé, člověk cítí nepopsatelnou blaženost, jako by znovu splynul s něčím blízkým a zapomenutým.“

„Kapitáne Phillipsi,“ odpověděl Sam, stárnoucí věčný zástupce svého velitele, který si planetu prohlížel s nemenším obdivem, „dvacet let jsme dali Hvězdné flotile, na některých místech nám už prokvétají šediny. Celá posádka si už týden užívá exkluzivní privilegium čestné stráže u naší první planety…“

Kapitán a jeho zástupce se dál kochali výhledy na sluneční soustavu, které se otevíraly z kapitánského můstku, a po stařecku probírali své zásluhy o Impérium; vzpomněli na bitvu u Vottovary a obléhání Karnidu, za které celá posádka dostala právo symbolicky stát na stráži na oběžné dráze mateřské planety.

Vážnější obranná opevnění byla vybudována na každé planetě jejich soustavy a nedovolovala flotilám případného protivníka se k první planetě ani přiblížit. A co teprve planety – i mnohé asteroidy kroužící po dlouhých drahách byly přestavěny na létající pevnosti pod místním řízením umělé inteligence přepnuté do bojového režimu kamikaze.

Proto se přidělení na stráž na oběžné dráze Země udílelo každé posádce Hvězdné flotily jako čestné vyznamenání za bojové zásluhy o Impérium, protože žádný taktický, natož strategický význam tahle služba neměla…

„Pozor! Bojový poplach! Veliteli řadového křižníku ‚Ostřílený‘ kapitáne Phillipsi – potvrďte přijetí rozkazu, provedení – okamžitě.“ Všechny prostory lodi zalilo blikající oranžové světlo.

Kapitánova tvář, jak se seznamoval s obsahem rozkazu zobrazeného na holografické obrazovce náramku, se každou vteřinou chmuřila víc. Většina důstojníků už zaujala svá místa u řídicích pultů a s železnou kázní a špatně skrývanými rozpaky čekala na velitelovy rozkazy.

„Řídicí modul připraven k boji.“ „Výsadkový úsek připraven k boji.“ „Reaktorový úsek připraven k boji.“ „První plazmová obsluha připravena k boji…“ opakoval suchým hlasem po celém křižníku výstražný systém hlášení o stupni připravenosti posádky z obrazovky kapitánova náramku.

„Rozkaz přijat. Oznámit rozkaz celé posádce. Provést rozkaz,“ vydal tichým šepotem povel kapitán Phillips, netečně hleděl na planetu svých dětských snů a v duchu se loučil s dovolenou, a s kariérou také.

„Kapitáne, tady je nějaká chyba,“ ozval se Sam, který si rozkaz přečetl na svém náramku. „Copak jsme nastoupili na tuhle čestnou stráž kvůli tomu, abychom vypálili salvu z hlavního děla na hlavní město?“

„Vždyť ty to všechno chápeš, Same,“ odpověděl kapitán Phillips tak, aby ho slyšeli všichni na můstku. „Nemůžeme nevystřelit, i kdyby to byl výsledek sabotáže. Podle všeobecného řádu Hvězdné flotily bude za nesplnění rozkazu v době bojového režimu popraven celý velitelský sbor. A to nemluvím o hanbě, kterou bychom pokryli své výložky.“

„Souřadnice potvrzeny. Příprava reaktoru k salvě. Rozběh ionizačního zařízení. Zahřívání hlavního plazmového děla. Odhadovaný čas do výstřelu – 40 vteřin,“ opakovali důstojníci ze všech stran hlášení na kapitánský můstek.

„Jenže sloužit ku prospěchu Impéria nás už taky nenechají,“ pokračoval kapitán Phillips. „V hlavním městě připadají na každý metr čtvereční nejmíň čtyři urozené zadnice, a my si tu, takoví krasavci, přiletíme, bouchneme z hlavní ráže a uděláme sto metrů hlubokou díru o průměru deset kilometrů. Je jedno, kdo nám tenhle bojový úkol dal a s jakým bohulibým záměrem, odneseme to my.“

„Loď připravena k salvě.“

„Pal,“ vydal okamžitě rozkaz kapitán Phillips, sedl si do křesla a nepřítomně se zadíval kamsi do dálky do jednoho bodu. Teprve teď si lidé kolem všimli, jak moc zestárl.