První v Galii

„Představ si, Kapsi, všechno se to stane právě dnes.“ Tlustý člověk se rozrušením pohupoval v červených křeslech své limuzíny-flaeru. Vrzání, s nímž se kvalitně vydělaná kůže sedadla třela o jeho měkké tělo zabalené do drahého obleku s perleťovým leskem, jen umocňovalo atmosféru krajního vzrušení v elitním flaeru letícím po vládní gravitrase.

„Jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal!“ chlubil se dál před obrazovkou náramku. „Posledních dvacet let jsem nesnil o ničem jiném než o tomhle dni. S každou uzavřenou smlouvou, s každým výhodným obchodem jsem snil o chvíli, kdy já, nejbohatší a nejvlivnější člověk Galského sektoru devíti planet, budu první mezi prvními na každoroční charitativní výstavě malých frakcí. Úplně se vidím, jak kráčím po červeném koberci a za zády slyším závistivý šepot: ‚Podívejte, to je přece sám pan Po – nejvlivnější člověk na dnešní akci. To by mě zajímalo, jakou částku věnuje na charitu.‘“

„Když už je řeč o částkách, Kapsi, moc dobře vím, že neumíš udržet tajemství,“ přešel do šepotu jediný cestující limuzíny a ohlédl se na prudce se blížící světla jiného flaeru, „ale upřímně doufám, že tentokrát projevíš pokoru, protože jsi první, kdo se dozví, že se dnes chystám rozdat desetinu svých bitových úspor.“

„Ale pane Po, to je přece pohádková suma, skoro 20 milionů bitů.“ Vyzáblá tvář jistého Kapse se na holografické obrazovce roztáhla do pokryteckého úžasu.

„Ne skoro, ale o něco víc než 20 milionů.“ Dvě brady nejváženějšího člověka v Galském sektoru se roztáhly do spokojeného úsměvu. „Prostě proto, že si to můžu dovo…“

Rachot nuceného připojení flaeru, který limuzínu dohonil, mu nedal domluvit. Střecha se nouzově rozevřela a do kabiny se automaticky vyložily dvě kapsle, otevřely se, vypustily dívky a zatáhly se zpět; současně se zvukem odpojujícího se flaeru se střecha limuzíny stejně rychle zavřela. Celé to trvalo doslova pár vteřin, takže pan Po neměl možnost změnit výraz obličeje a zůstal sedět s otevřenými ústy a aktivovanou obrazovkou náramku a zíral na dvě dívky, které se znenadání objevily v jeho elitním dopravním prostředku: blondýnu ve večerních šatech a majitelku kaštanových vlasů v plné výstroji gardového císařského výsadku.

„Odešel od ní kluk,“ pokusila se blondýna provinile uvolnit atmosféru.

„Pozor, pane Po, váš dopravní prostředek se s konečnou platností najímá pro soukromou operaci. Materiální i morální odškodnění obdržíte do jedné minuty. Připravte se prosím k okamžité evakuaci,“ zazněl kabinou lhostejný hlas globální umělé inteligence.

„Nesouhlasím, tohle je můj den! Slyšíte, můj!“ křičel pan Po a bušil zevnitř buclatými pěstičkami do průhledného skla nouzové kapsle, do které ho mezitím automatika už stačila zabalit.

„Odpočítávání: tři, dva, jedna.“

Poslední, co pan Po ve své kdysi milované limuzíně uviděl, byla Katrin krčící rameny a chladná neonová zář Ayuniných očí. Nato jeho kapsle nouzově vzlétla vzhůru na oběžnou dráhu planety.

„Připravit se k impulznímu skoku,“ poučil dívky služebním tónem systém globální umělé inteligence.

„Teď už je jasné, jak objedeme zácpy,“ snažila se Katrin stabilizovat sama sebe hlasitým uvažováním. „Stroje téhle třídy můžou v naléhavých případech jednorázově skočit, spotřebují přitom naráz až 90 % nabití a po reaktivní parabole doletí na místo určení. Četla jsem o tom v reklamním letáku a vyjde to pěkně draho. Jenže 1,8 miliardy bitů to nestojí ani zdaleka. Podle mě se naše inteligence naučila brát provize bokem. A stejně to nestihneme, vždyť je to padesát pater pod zemí…“

„Odpočítávání: tři, dva, jedna, start…“

A dívky to znovu vmáčklo do křesel. Tentokrát kvůli reaktivně-impulznímu skoku limuzíny, která vyrazila po parabole k místu určení – Ústavu pro výzkum Neznámého.

Při průletu horními vrstvami atmosféry stačila Katrin zahlédnout nedozírné rozměry planety sevřené technogenní civilizací, hvězdy, Měsíc a také pana Po, jak pomalu klesá v nouzové kapsli a, soudě podle gestikulace, hrozně nadává kvůli zkaženému dni. Katrin, která zachytila jeho rozhořčený pohled, nezbylo než znovu pokrčit rameny na znamení, že situaci nemůže nijak ovlivnit, a aby vzácného hosta z Galie uklidnila, poklepala prstem na svůj náramek a naznačila mu tak slušné odškodnění za jeho nepohodlí…